Js42 Aralské jezero

https://e29e80e5-a-09424f46-s-sites.googlegroups.com/a/gnj.cz/zemepis/urbanni-geografie/logoEU.png?attachauth=ANoY7cr0vKnEXvESzhC4d9zCWE9j7E18DNYZcRLgQh4GgXdOKq1kXbB1zgNZ4Vbe7sx2e3cs1cPOjoNwxHSpaJHRpgn3a3dl9gi_3jdlVEl4aPeLR7uKBSK3kuK0QVyjRGLcg3ziSOlLfdAcFoDAvA5tNtNhxp1_lkmSlDnrR_BtFmlAInXk4-eWP7hmCz1lKswXaA3kaC7C2W8pEX7Og7xnhglXkyf0xQ%3D%3D&attredirects=0


Se zdokonalováním zemědělství, zvláště pak v průběhu Zelené revoluce, se neuváženými zásahy do ekosystémů nastartovaly procesy, které vyústily v ekologické katastrofy nadregionálního či globálního charakteru.

Jednou z ukázkových ekologických katastrof je vysychání Aralského jezera, které bylo z větší části zapříčiněno právě technologickými změnami a novými možnostmi v zemědělství.

Js42 - Základní informace

Aralské jezero bylo před 50 lety čtvrté největší jezero světa, které mělo rozlohu jen o něco menší než Česká republika. Jedná se o bezodtoké tektonické jezero s dvěma velkými přítoky - řekami Amudarjou a Syrdajou. Leží na rozhraní Uzbekistánu (region Karakalpakstán) a Kazachstánu.

Aralské jezero


Do dnešní doby se plocha jezera výrazně zmenšila a dosahuje tak jen necelých 20 % své původní velikosti. Kdysi obrovské celistvé jezero se díky poklesu hladiny až o 25 m rozdělilo na tři části - Malý Aral na severu a dvě pánve Velkého Aralu - Západní a Východní. Ustupující jezero tak obnažilo své dno na ploše přesahující 45 000 km².

Obrázek č. 1 - Aralské jezero v současnosti (rok 2009)
https://sites.google.com/a/gnj.cz/zemepis/js42-aralske-jezero/Screenshot%202014-01-26%20at%2016.06.56.png
Zdroj: autor

V tabulce č. 1 vidíme vybrané parametry Aralské jezera jejich změny v rozpětí 50 let. 

Tabulka č. 1 - Klíčové charakteristiky Aralského jezera
 Rok 1960 2010
 Rozloha 68 900 km² 12 000km² 
 Objem    1 083 km³ 110 km³
 Salinita 10 mg/l 100 mg/l
 Hloubka 69 m 42 m
 Vzdálenost od původních břehů  150 - 170km
Zdroj: Informační materiály ve městě Moynak (Uzbekistán)

V tomto časovém období klesal dramaticky také přítok to Aralského jezera. Ještě v roce 1960 přiteklo  63 km³ vody za rok. V roce 2003 již pouhých  3,2 km³ za rok.

Na obrázku vidíme satelitní snímky dokladující rychlé zmenšování plochy tohoto jezera.

Obrázek č. 2 - Satelitní snímky Aralského jezera
https://sites.google.com/a/gnj.cz/zemepis/js42-aralske-jezero/PA240094.JPG
Zdroj: autor

Js42 - B. Příčiny vysychání Aralského jezera

Přestože leží jezero v aridní (suché) polopouštní oblasti, je odhadováno, že podíl lidské činnosti se na vysychání jezera podílí cca 85 - 90 %. Která lidská činnost měla tak katastrofální dopad na existenci tohoto jezera? 

Oblasti v okolí Aralu byly dlouhodobě využívány na pěstování bavlny. V dobách Sovětského svazu se obdělávaná a rovněž uměle zavlažovaná plocha postupně zvětšovala a v roce 1960 bylo vodami Amudarje a Syrdarje zavlažovaná cca 50 000 km². Tato plocha měla na zmenšování jezera jen nepatrný vliv. Zlom nastal až za vlády Nikity Chruščova, který přišel v roce 1954 s monstrózním projektem zavlažování pouští za účelem pěstování bavlny.  Od roku 1960 do roku 1980 se zavlažovaná plocha půdy zvýšila o cca 20 %, odběr vody z řek však narostl na dvojnásobek. Důvodem bylo jednak zavlažování v nových pouštních oblastech, které vyžadovalo větší přísun vody, svoji roli hrálo i technologicky nedokonalé řešení zavlažovacích systémů, které měly velké ztráty vody.

Obrázek č. 3 - Zavlažovací kanál
https://sites.google.com/a/gnj.cz/zemepis/js42-aralske-jezero/water_kanal_020512.jpg
Zdroj: autor

Chruščovova megalomanie, motivovaná ekonomický zisky z exportu bavlny do zahraničí a tím i přísunem vzácných deviz, zapříčinila jednu z největších ekologických katastrof v tehdejším sovětském bloku, kterou předčila jen černobylská havárie. Sovětský režim tuto obrovskou tragédii dlouhodobě tajil, na veřejnosti ji poprvé přiznal až Gorbačov, a to roku 1985.

Js42 - C. Důsledky vysychání Aralského jezera

Důsledky této ekologické katastrofy se bez větší nadsázky dají přirovnat k dopadům jaderného konfliktu. Jezero ustoupilo ze svých původních břehů až o 150 km a zanechalo po sobě zasolené dno o ploše přes 45 000 km². Kromě solí jsou zde přítomny i jedovaté pesticidy a zbytky umělých hnojiv, které se používají v zemědělství. Díky geografické poloze oblasti jsou zde velmi silné západní větry, které soli a zbytky pesticidů a hnojiv rozfoukávají do širokého okolí. Každý rok se do ovzduší dostane cca 100 milionů tun solí a jedovatých látek. Ty jsou unášeny nejen do blízkého okolí, kde způsobují zasolování půd, zdrojů pitné vody a mají značný dopad na zhoršující se zdravotní stav místní populace, ale dopadají také na himalájské ledovce, kde usazující se sůl urychluje jejich odtávání.

Katastrofický dopad mělo rychlé tempo vysychání jezera také na biodiverzitu a celý ekosystém jezera a jeho okolí. V extrémně slané vody postupně vyhynula většina ryb. Z původních 32 druhů zbylo jen 6 (ve velmi omezené míře), počet druhů ptáků klesl z 319 na 160 a savců je v okolí jezera 32 druhů, oproti původním 70.

To, že jezero je prakticky mrtvé, mělo nepředstavitelný dopad na obyvatelstvo v okolí jezera. Ještě v roce 1960 jezero křižovalo přes 500 rybářských lodí různých velikostí, které ročně vylovily 40 000 tun ryb. Návazný potravinářský průmysl vyráběl až 20 milionů rybích konzerv. Odhaduje se, že 60 000 lidí, jejichž práce byla spojena s Aralským jezerem, přišlo o práci. Rovněž se dramaticky změnila i skladba potravního koše místních obyvatel, kteří dlouhodobě měli za hlavní součást jídelníčku ryby. 

Vysychání Aralského jezera má rovněž vliv na změnu klimatu v oblasti. Zvětšily se teplotní rozdíly - léta jsou teplejší a zimy chladnější, klesá množství srážek a vlhkost vzduchu. V důsledku těchto změn se produktivita pastevectví, které je dalším zdrojem obživy místních, snížila o polovinu.

Zajímavostí je bývalý ostrov Vozrožděnija.  Mimochodem kazašské slovo "aral" znamená ostrov, Aralské jezero původně bylo jezerem mnoha ostrovů. Na tomto velkém ostrově zřídil Sovětský svaz tajnou laboratoř na testování biologických zbraní. Na zvířatech (koně, osli a laboratorní zvířata) zde byly testovány mor, antrax, brucelóza, tyfus nebo neštovice. Aktivity laboratoře byly ukončeny v roce 1991. Probíhající vysychání jezera způsobilo, že se z ostrova stal poloostrov a odborníci měli obavy, co se stane z vysoce nebezpečným biologickým materiálem, který po odchodu vědců nebyl řádně zlikvidován. 

Na videu se můžete podívat, jak to ostrově přezdívaném Anthrax Island vypadá a co zbylo z jediného města na ostrově s názvem Kantubek, ve kterém žili vědci a byly zde umístěny také laboratoře.


Js42 - D. Pokusy o záchranu Aralského jezera

Navrácení Aralského jezera do podoby před rokem 1960 je naprosto nereálné. Cesta k záchraně by totiž vedla přes výrazné omezení zavlažování tak, aby se přísun vody zečtyřnásobil. Vzhledem k tomu, že státy, jimiž protékají Amudarja a Syrdarja, plánují zavlažování ještě zvýšit, jednak z důvodu zvyšování populací v těchto zemích, dále pak z hlediska přisunu deviz z exportu bavlny, je tato cesta nerealizovatelná. 

Další možností by byl projekt na rekonstrukci zastaralých a neefektivních závlahových systémů. Ty jsou často řešeny jen jako prosté kanály v písku, kde míra zasakování vody v rámci kanálů je obrovská. Kompletní rekonstrukce závlahové soustavy by ušetřila až 12 km³. Odhadovaný rozpočet by byl 12 miliard USD, což je částka, která několikanásobně převyšuje finanční možnosti daných zemí.

Jediný realizovaný pokus se o záchranu se odehrává v Malém Aralu, kde byla vystavena hráz Kokaral bránící odtoku vody směrem na jih do pouští, kde se zbytečně vypařovala. Po zhotovení hráze ze za 8 měsíců zvedla hladina Malého Aralu o 2 metry, rozloha se zvýšila o 18 % a salinita postupně klesla na 10 g/l. Do jezera se začaly opět vracet ryby a nastartován v omezené míře byl i rybolov.

Problém je, že se tato záchranná akce týká jen Malého Aralu, Velký Aral vysychá dále

Další zdroje informací:


Js42 - E. Česko-anglický slovníček

https://sites.google.com/a/gnj.cz/zemepis/js42-aralske-jezero/Screenshot%202014-02-02%20at%2009.23.07.png

Aktualizováno dne 31. 1. 2014
Comments