Růst celkové světové populace je dán souhrnem vývoje populací všech států světa. Mezi nimi jsou však obrovské rozdíly - některé státy trápí silný růst počtu obyvatel, jiné naopak bojují s poklesem svých populací. Zvláště chudé africké státy vykazují hodnoty až 3% nárůstu, opakem pak jsou převážně země Východní Evropy, které dosahují hodnot záporných.

 

Obrázek č. 1 - Státy světa podle velikosti populačního růstu

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/Population_growth_rate_world_2005-2010_UN.PNG

Vysvětlením těchto odlišností je teorie demografického přechodu (Demographic Transition, Demografická tranzice), která popisuje populační vývoj od vysoké míry porodnosti a úmrtnosti k nízkým hodnotám těchto ukazatelů. Model tím zároveň vystihuje i přechod států z předindustriální úrovně do plně rozvinutých industriálních či postindustriálních ekonomik.

Klíčovými pojmy pro pochopení teorie demografické tranzice jsou:

Teorie demografické tranzice je stěžejní teorií celé demografie. Za autory bývají považování Adolphe Landry, Warren Thompson a Frank Notestein, kteří nezávisle na sobě popsali zmiňované jevy na evropských populacích.

Z hlediska přehlednosti se celý cyklus rozčleňuje na 4 fáze (můžete se však setkat také s tří nebo pěti fázovým modelem).

Jedná se o takové období lidstva, kde se míry porodnosti a úmrtnosti pohybují stabilně na vysokých hodnotách. Jinak řečeno - hodně lidí se rodí a také hodně umírá. Populační přírůstek je tak zanedbatelný. V této fáze demografického přechodu se lidstvo nacházelo po většinu své existence. Dnes již není na světě stát, který by se nacházel v této fázi tranzice.

Průměrná délka života (life expectancy) se v této fázi pohybovala mezi 25 - 35 lety. V českých zemích se v polovině 18. století lidé dožívali v průměru 25 - 28 let ⁽¹⁾, průměrný celosvětový věk na dožití se v roce 1820 pohyboval kolem 26 let ⁽²⁾.

Průměrná plodnost se v této fázi pohybovala mezi 4 - 7 dětmi na rodinu ⁽³⁾.

V tabulce č. 1 naleznete přibližné počty obyvatel vybraných evropských států.

Tabulka č. 1 - Počty obyvatel v mil. vybraných evropských států

Rok / Stát	Anglie	Francie	České země	Evropa
1550	3,0	19,5	3,3	97
1600	4,1	19,6	3,8	111
1650	5,2	20,3	2,0	112
1700	4,9	22,6	2,4	125
1750	5,8	24,6	3,36	146

Zdroj: Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s.14 – 15

Pro tuto fázi tranzice je typické narušení tisíce let zaběhnutého systému charakterizovaného vysokou porodností a také úmrtností. Klíčové je postupné snižování úmrtnosti, kdy porodnost zůstává stále vysoká. Dochází tak ke zvyšování přirozeného přírůstku populace. 

Jaké jsou nejčastější důvody snižování úmrtnosti?

Hlavním znakem třetí fáze je pokles porodnosti, přičemž pokles hodnot úmrtnosti se začíná postupně stabilizovat. Míra přirozeného populačního přírůstku je stále velmi vysoká. 

Významnou roli ve vztahu ke snižující se míře porodnosti je klesající dětská a kojenecká úmrtnost. Rodiče již nemuseli počítat se značným procentem dětí, které se nedožijí dospělosti (v polovině 19. století umírala v českých zemích čtvrtina dětí do prvního roku života ⁽⁴⁾). Děti v té době velmi často sloužily jako ekonomická pojistka například v případě stáří rodičů nebo brzkého ovdovění.

V této fázi demografické revoluce jsou obě hodnoty, tz. porodnost a úmrtnost, na velmi nízké úrovni a populace již neroste, ale stagnuje. Daný jev je charakteristický pro vyspělé země světa. 

Vlivem stále se prodlužující střední délky života, která ve vyspělých zemích přesahuje hodnotu 75 let, a velmi malé porodnosti, dochází k demografickému stárnutí populace. Stále se zvyšující podíl populace nad 65 let věku vede k nadměrné zátěži na sociální a zdravotnický systém, který bude stále větší problémy zajistit odpovídající a očekávaný standard péče.

S touto výzvou v dnešní době bojuje většina vyspělých zemí světa.

Jakými způsoby se vlády vyspělých zemí chystají vyřešit problém demografického stárnutí populace?

V jaké fázi demografického přechodu jsou tyto země? Čína, Indie, Německo, Niger (své závěry podlož statistickými údaji).

3. Hirschman, Charles: Comment: Globalisation and Theories of Fertility Decline. In: Population and Development Review, č.27, s.118.