V kapitole "Vývoj světové populace" jsme se seznámili s vývojem počtu obyvatel v dějinách a také se základními příčinami populačního boomu nastartovaného během 19. století. Růst celkové světové populace je dán souhrnem vývoje populací všech států světa. Mezi nimi jsou však obrovské rozdíly - některé státy trápí silný růst počtu obyvatel, jiné naopak bojují s poklesem svých populací. Zvláště chudé africké státy vykazují hodnoty až 3% nárůstu, opakem pak jsou převážně země Východní Evropy, které dosahují hodnot záporných. Obrázek č. 1 - Státy světa podle velikosti populačního růstu Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/Population_growth_rate_world_2005-2010_UN.PNG Js22 - A. Základní pojmy Vysvětlením těchto odlišností je teorie demografického přechodu (Demographic Transition, Demografická tranzice), která popisuje populační vývoj od vysoké míry porodnosti a úmrtnosti k nízkým hodnotám těchto ukazatelů. Model tím zároveň vystihuje i přechod států z předindustriální úrovně do plně rozvinutých industriálních či postindustriálních ekonomik. Klíčovými pojmy pro pochopení teorie demografické tranzice jsou:
Přirozený přírůstek (natural increase) se vypočítá jako rozdíl živě narozených a zemřelých. Teorie demografické tranzice je stěžejní teorií celé demografie. Za autory bývají považování Adolphe Landry, Warren Thompson a Frank Notestein, kteří nezávisle na sobě popsali zmiňované jevy na evropských populacích. Js22 - B. Teorie demografického přechodu Z hlediska přehlednosti se celý cyklus rozčleňuje na 4 fáze (můžete se však setkat také s tří nebo pěti fázovým modelem). První fáze demografického přechodu Jedná se o takové období lidstva, kde se míry porodnosti a úmrtnosti pohybují stabilně na vysokých hodnotách. Jinak řečeno - hodně lidí se rodí a také hodně umírá. Populační přírůstek je tak zanedbatelný. V této fáze demografického přechodu se lidstvo nacházelo po většinu své existence. Dnes již není na světě stát, který by se nacházel v této fázi tranzice. Průměrná délka života (life expectancy) se v této fázi pohybovala mezi 25 - 35 lety. V českých zemích se v polovině 18. století lidé dožívali v průměru 25 - 28 let (1), průměrný celosvětový věk na dožití se v roce 1820 pohyboval kolem 26 let (2). Průměrná plodnost se v této fázi pohybovala mezi 4 - 7 dětmi na rodinu (3). V tabulce č. 1 naleznete přibližné počty obyvatel vybraných evropských států. Tabulka č. 1 - Počty obyvatel v mil. vybraných evropských států
Druhá fáze demografického přechodu Pro tuto fázi tranzice je typické narušení tisíce let zaběhnutého systému charakterizovaného vysokou porodností a také úmrtností. Klíčové je postupné snižování úmrtnosti, kdy porodnost zůstává stále vysoká. Dochází tak ke zvyšování přirozeného přírůstku populace. Jaké jsou nejčastější důvody snižování úmrtnosti? Třetí fáze demografické revoluce Hlavním znakem třetí fáze je pokles porodnosti, přičemž pokles hodnot úmrtnosti se začíná postupně stabilizovat. Míra přirozeného populačního přírůstku je stále velmi vysoká. Významnou roli ve vztahu ke snižující se míře porodnosti je klesající dětská a kojenecká úmrtnost. Rodiče již nemuseli počítat se značným procentem dětí, které se nedožijí dospělosti (v polovině 19. století umírala v českých zemích čtvrtina dětí do prvního roku života (4)). Děti v té době velmi často sloužily jako ekonomická pojistka například v případě stáří rodičů nebo brzkého ovdovění. Podle nejnovějších odborných názorů je hlavní příčinou snižující se porodnosti změna postavení ženy ve společnosti, díky které může žena více ovlivňovat velikost rodiny a také ji plánovat. V českých zemích propukla třetí vlna tranzice se zpožděním, a to kolem roku 1900. Ukončena byla mezi lety 1930 - 1935. V následujících tabulkách a grafech můžete pozorovat vývoj populace a míry porodnosti a úmrtnosti. Všimněte si výrazného vlivu 1. světové války. Čtvrtá fáze demografické revoluce V této fázi demografické revoluce jsou obě hodnoty, tz. porodnost a úmrtnost, na velmi nízké úrovni a populace již neroste, ale stagnuje. Daný jev je charakteristický pro vyspělé země světa. Vlivem stále se prodlužující střední délky života, která ve vyspělých zemích přesahuje hodnotu 75 let, a velmi malé porodnosti, dochází k demografickému stárnutí populace. Stále se zvyšující podíl populace nad 65 let věku vede k nadměrné zátěži na sociální a zdravotnický systém, který bude stále větší problémy zajistit odpovídající a očekávaný standard péče. S touto výzvou v dnešní době bojuje většina vyspělých zemí světa. Jakými způsoby se vlády vyspělých zemí chystají vyřešit problém demografického stárnutí populace? V jaké fázi demografického přechodu jsou tyto země? Čína, Indie, Německo, Niger (své závěry podlož statistickými údaji). Js22 - C. Česko - anglický slovníček Použité zdroje 1. Fialová, Ludmila: Století demografické statistiky. In: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998,.s.175. 2. Bourguignon, François, Morrison, Christian: Inequality among world citizens: 1820 – 1992. In: American Economic Revue, ročník 92, číslo 4, s.18 3. Hirschman, Charles: Comment: Globalisation and Theories of Fertility Decline. In: Population and Development Review, č.27, s.118. Aktualizováno dne 27. 10. 2013 |